Cesta do minulosti – 1/5 – starší doba kamenná

Úkoly jsou zcela dobrovolné. Správné odpovědi budou zveřejněny na konci posledního příběhu ze starší doby kamenné, tedy 10.4.2020

„Ahoj, jmenuji se Paleolitícia, ale rodina mi od narození říká Pali. Je mi 7 let a žiji se svou tlupou docela dobrodružný život. Proto jsem se rozhodla, že Vám ukáži, jak to u nás chodí. „

(Chýši tzv. Lovců mamutů naleznete v areálu archeoparku hned u hl. budovy. Je možné do ní nahlédnout a na vlastní kůži si vyzkoušet, kolik členů vaší rodiny by v chýši dokázalo bydlet.)

„Tak tady dnešní ráno celé začalo. Toto je naše chýše. Já vím, není nijak velká ani moderní. Ta minulá byla daleko lepší. Ale když se člověk pořád stěhuje a staví chýši znovu a znovu, kůže se časem zničí. Na větší přístřešek už kožešiny prostě nestačily. Ale teta slíbila, že nám pomůže pár kůží zpracovat, abychom si příště, na jiném místě, mohli postavit chýši větší.“

„Začíná svítat. Jsem zachumlaná až po uši do huňatých kožešin a vůbec se mi nechce vylézt. Dnes se mi zdál ošklivý sen. Zdálo se mi, že na nás začala útočit tlupa neandrtálců. Jen abyste věděli, o neandrtálcích nám maminka vypráví občas před spaním. Říká, že když nepůjdeme brzy spát, přijdou do našeho tábora a unesou nás. Říká, že vypadají skoro jako my, přesto jsou ale v mnohém odlišní. Vlastně ani nevím, zda jsou vymyšlení, zda někdy žili nebo zda opravdu existují. Trochu podezřívám maminku, že nás jenom straší. Nikdy jsem je neviděla.“

ÚKOL: Podívejte se na loutkové divadlo „Příběh neandrtálské tlupy“ (klikněte ZDE ) Zjistěte, jak neandrtálci žili a naučte se s celou rodinou píseň „O lásce a čtyřech bobulích“ (ve videu od 9:10). Pokud se s námi chcete podělit o to, jak jste se píseň naučili, pošlete nám své video na náš e-mail archeoparkvsestary@seznam.cz a my ho pak zveřejníme.

„Z obou stran se na mě ještě mačká spící brácha se ségrou. A nevypadá to, že by se měli v plánu už probouzet, klasika. „

„Oheň před chýší hoří, a já cítím vůni kouře. Díky včerejšímu dešti jsou ale také cítit kožešiny pokrývající náš jednoduchý přístřešek. Ač mi vůně kožešin normálně nevadí, dnes je to nějaké intenzivní. Raději se obleču a jdu pomoci mamce s přípravou jídla. Než se ti dva spáči probudí. „

„Dnes ráno je zima. Ještě, že ty kožešiny tak hřejí. S rozespalýma očima nahmatám kupičku svých věcí, které mi nedávno ušila mamka. Ty staré jsem dala sestře, protože mi byly už malé. Pro představu, jaké oblečení nosíme Vám ukáži tuto fotografii. Nyní mám na sobě šaty podobné, jako má teta Gravi (na fotografii stojí vlevo). Navrch si však ještě oblékám sešité kožešiny, jako takový kabát, a samozřejmě si také chráním nohy, aby mi neprochladly od země.“

„Toto je pouze malá část naší tlupy. Úplně vpravo je náš šaman, velevážený člen, z kterého mám trochu respekt. Občas jen tak sedí u ohně, nemluví, a dlouho se upřeně dívá do dálky. Děsivé…..no posuďte sami. „

„Dále, směrem doleva, můžete vidět mojí mamku a taťku, ale také strýce Keru a tetu Gravi. A úplně dole jsou moje kámošky Div (starší) a Oška (mladší). Jsou starší než já a hodně se od nich učím. „

(Školní exkurze a návštěvníci si oblečení ze starší doby kamenné mohou vyzkoušet v rámci některých programů a akcí pro veřejnost. Rovněž se můžou naučit očistit kůži pomocí pazourkového škrabadla a dozvědět se, jak a čím se kůže sešívala a jak se následně oděv zdobil)

______________________________________________________________________________

…pokračování 7. 4. 2020 ve 14:00

Leave comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.