Cesta do minulosti – 2/5 – doba železná

Úkoly jsou zcela dobrovolné. Správné odpovědi budou zveřejněny na konci posledního příběhu z doby železné, tedy 1.5.2020

„Zahneme u starého dubu. Pak půjdeme kousek podél potoka a hned jsme u dílny hrnčíře. Nedivte se, možná se za Vámi poženou slepice. Jsou zvyklé se pohybovat volně a jelikož jim každý hází nějaké dobroty, jsou hrozně drzé.“

(Dílnu hrnčíře mohou návštěvníci vidět v prostřední části areálu. Na některých akcích bývá také obydlena hrnčířem, který výrobu keramických nádob předvádí na dvou hrnčířských kruzích.)

„Hrnčírna je typická dílna. Takových v naší vesnici uvidíte mnoho. A v každé se dělá něco jiného. Sloupová konstrukce a drnová střecha.“

„Máme štěstí, zrovna hrnčíř točí na kruhu nějakou nádobku. Ano, točí na kruhu. Možná Vás to překvapí. I já jsem na to zprvu koukal s vykulenýma očima. Ještě můj dědeček, kdysi zručný hrnčíř, by si něco takového neuměl ani představit. Ale od doby mého dědečka se ledaco změnilo. Doba pokročila a my už si při výrobě nádob pomáháme kruhem, který se točí. Díky tomu je možné vyrobit daleko více nádob, což samozřejmě nejvíce ocení obchodníci. Více nádob, více peněz, větší bohatství.“

„Další takovou naší specialitou je také to, že do keramické hlíny často přidáváme grafit, tedy tuhu. Na třetím obrázku můžete vidět, jak jsou díky tomu nádoby krásně tmavé. Ale kvůli barvě to neděláme.“

ÚKOL 1: Podívejte se na video, které ukazuje výrobu nádobky na hrnčířském kruhu. Klikněte ZDE (autor videa : Honza Bartoň http://honzabarton.com/ )

„Nádoby je samozřejmě nutné také vypálit v peci. To se dnes ale konat nebude. Dnes hrnčíř bude pouze točit. Nicméně kolem jedné takové pece teď půjdeme, tak Vám ji aspoň ukážu.“

„To je ona. Mně se děsně líbí. Je to samozřejmě jen malinká pícka, kam moc nádob na výpal nedáte, ale to nevadí. Na výpal totiž hrnčíř běžně používá daleko větší, dvoukomorové pece, ale jelikož ji dnes nebude hrnčíř používat, moc byste z ní neviděli. Má ji přikrytou.“

„Ještě mě tak napadá, že jsem se zmínil o penězích, které obchodníci za vyrobené nádoby dostávají, ale víc jsem Vám o nich nevyprávěl. A přitom je to také taková novinka, kterou jsme začali používat teprve nedávno. Moji prarodiče ještě veškeré věci, které potřebovali, získávali směnou. Nějakou věc vyměnili za jinou. To je i v dnešní době běžné. Ale také vlastníme mince, kterými za věci platíme.“

„Mince jsou vyráběné ze zlata. První se na keramickou destičku do důlků odlijí malé kapky zlata, které se pak razidlem ozdobí. Nic složitého.“

ÚKOL 2: Zlatým keltským mincím se říká duhovky. Uhádnete proč?

a) Duhovky jim začali lidé říkat kvůli jejich tvaru. Nápadně jim připomínaly duhovku v oku.

b) Duhovky jim kdysi začali říkat lidé, kteří je nacházeli na polích většinou po prudkém dešti, který tyto mince omyl a ty se potom třpytily ve slunci. Lidé tyto zlaté mince spojovali s duhou a domnívali se, že padají právě z ní nebo že se nalézají tam, kde se duha dotýká země.

c) Duhovky dostaly své jméno díky svému zbarvení. Zlato, z kterých byly mince vyrobené, časem změnilo svou barvu. Z krásně zářícího kovu se po pár letech stala mince hrající všemi barvami.

d) Označení mincí slovem „duhovka“ prošlo vývojem a je tedy nepřesné. Původní staročeský termín zněl „duchovka“ a ve svém významu zahrnoval všechny mince, které v dané době byly již neplatné. Které kdysi patřily našim předkům. Odkazoval na mince, které v našem světě „zanechali duchové“.

„ Popojdeme kousek dál. Ne zase tak daleko, nebojte. Hned tady za rohem můžeme navštívit mistry kovolitce a kováře. Jděte zamnou, cesta je zde úzká….“

(Ukázky výroby a výpalu keramických nádob je možné vidět na některých akcích pro veřejnost. Stejně tak je možné si vyzkoušet ražbu keltských mincí.)

______________________________________________________________________________

…pokračování 29. 4. 2020 ve 14:00

Leave comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.